Slejvák... Jako každý druhý den v tomhle zapadákově. To mi na sebvědomí nepřidalo. A na náladě už vůbec ne. Jen jsem se procházel. Promoklý na kost, nenáviděn svou vlastní matkou. Když se to
dozvěděla, málem umřela. Přes hlavu kápi, aby lidé neviděli mou tvář. Aby neviděli mé slané slzy smutku. Déšť padá na mé tělo. Jeho kapky si představuji jako slzy oblak a hvězdy jako perly, které jim
nestekly po tváři. Třeba se jim to podaří další den. Třeba ráno, když rosa ulehne na listy. Nebo slzy uroní večer, jako dnes. Večer, jenž je pro mne smutnější než jakýkoli večer před ním. Migréna v mé hlavě
nepovoluje a slyším něco jiného než slýchám obvykle. Hlasy nerozpoznávám a hlavu mám přecpanou myšlenkami na to, na co myslet nechci. A všude vidím jen smutek. Koukám na jezero. Jeho hladina se
vlní, jak jí bombardují další a další kapky. A ačkoliv není možné, aby byl ve vodě vidět nějaký odraz, já ho viděl. Viděl jsem ji. Už zase... Viděl jsem dívku. Plavovlasou, překrásnou dívku. Nemohl jsem ji
dostat z hlavy. Miloval jsem ji. Ale nesměl jsem. Byla to láska bez budoucnosti. Věděl jsem to. I má matka to věděla. Mohl jsem se zamilovat do kohokoli jiného, ale skončilo to takhle. Nechtěl jsem se do ní
zamilovat a zkoušel jsem to nechat být. Doufal jsem, že to přestane, a že to odnese čas, ale nešlo to. Jediná, na kterou jsem kdy myslil byla ona. Ať jsem chtěl nebo ne. Potěžkal jsem si znovu věc, kterou
jsem držel v ruce a přemítal jestli existují andělé. Jestli je anděl ten, kdo tě zbaví trápení až zemřeš anebo je anděl ten, kdo ten tvůj život ukončí. Jestli je anděl smrt... nebo spása. Sundal jsem si bundu a hodil
ji stranou. Stal jsem se obětí odsouzené lásky. Pistoli jsem sevřel pevněji než dřív a přiložil jsem si ji k hlavě. Poslední pohled směřoval na jezero. Vybavoval jsem si ty krásné okamžiky, kdy jsme sem
společně minulé léto chodili. Jen já a ona. Jen já a má životní láska. Ta, kterou jsem nikdy nemohl mít. Má odsouzená láska... Jen já a má vlastní sestra.
Komentáře
Přehled komentářů
líbí se mi to! je to tajemný a končí to sice smutně ale je v tom něco co s člověkem hne a to je umění...
laska
(terinak eminka, 21. 3. 2008 9:01)
tak to je fakt kruty ja bych to nikdy neudelala pac si sama sebe vazim az moc a sama sobe se i docela libim nejsem takovej cvok jenom malej co se jedno rezal ale to uz je za mno za to totis mohl muj blbej stylEMO
je to divny
(Eliska, 26. 7. 2007 15:30)ja newim co k tomu rict je to divny se zabouchnout do svyho sourozence...a potom se klvuli tomu zabit...tahle povidka je fakt divna
hustýýý
(Anonimka, 11. 7. 2007 11:29)
Musím říct,že tohle mi nepřišlo jako povídka pouze o lásce ale taky o smrti...
Jenže si taky myslím,že je dobře zařazený do povídek o lásce,protože v této povídce je popsáno vše co láska přináší...a láska přináší nejen to dobré ale i to špatné a jak určitě,každý znás zjistil nebo teprve zjistí ,že to dobré trvá jen chvíli ale to špatné vnás zůstane navěky...
Také poslední věta této povídky dokazuje ,že lásce se nedá poručit a ,že mi sami nemůžeme za to koho milujeme...
...............
(Reninka, 24. 8. 2008 21:20)