Byla noc a ona pořád bloudila v zahradách, kde slyšela jenom zpěv nočních ptáků.Nebe bylo zatažené a foukal vítr, ale ona se nebála těšila se.Říkalo se že ty zahrady jsou prokleté, kdo do nich vstoupí, vrátí se jiný.Ta touha ji hnala pořád kupředu. Šla a přitom cítila, jak ji někdo našeptává ať jde dál a ona ho poslouchala.Dostala se doprostřed zahrady a tam byla uprostřed lavička a všude kolem sebe měla růže.Šla k té lavičce a měsíc ji začal pomalu svítit na cestu.Po cestě si utrhla jednu růži, ale píchla se o trn.Začalo to trochu krvácet, tak si to obvázala kapesníčkem, který měla schovaný v šatech.Začal foukat vítr a ona cítila že se k ní něco zezadu přibližuje, ale nebyla schopna se pohnou.Jenom vyčkávala co se bude dít dál.Někdo se ji dotkl vlasů a ona se malinko zachvěla.Přiklonil se k ní a řekl že se jmenuje Viktor a že se nemá čeho bát.Pomalu se přiblížil k jejímu krku, a pak už ucítila jenom malé štípnutí a v tu chvíli omdlela.Probudila se až v místnosti, kde byl krb a židle.Viděla rozmazaně tak si sedla na postel, ale na té židli někdo seděl. Celá se rozklepala a ta osoba k ní šla a položila ji zpátky do postele a řekla ji ať odpočívá že je ještě hodně vysláblá.Poslechla, ale předtím než usnula se ho zeptala jestli se jmenuje Viktor.Muž zakýval hlavou že ano a znovu usnula.Musela spát několik hodin, byla tak unavená že nebyla schopna vstát. Po několika dní se probrala, ale nikdo v místnosti nebyl.Pomalu vstávala až se postavila na nohy a přehodila si přes sebe kabát a šla se podívat kde to vlastně je.Procházela chodbou, kde byly černé záclony a svítili tam pochodně.Prošla celou chodbu, až byla na konci u dřevěných dveří.Slyšela smích a hlukot.Vzala za kliku a pomalu začala otvírat dveře.

Koukla malinkou dírkou co se tam děje, ale to co viděla ji nahnalo hrůzu.Byly tam dvě ženy a jedna druhé řízla do zápěstí a pak si sály krev.Chvíli tam stála a nebyla schopna se pohnou, až za sebou uslyšela kroky a celá ztuhla hrůzou.Pomalu se otáčela a její hnědé oči spatřili muže, uvědomila si že je to Viktor.On udělal krok k ní, ale ona udělala krok nazpátek.Prosila ho ať se k ní nepřibližuje.Koukala na něj a její černé vlasy ji pročesával vítr, který proudil z okna a záclony začaly vlát jejímu neštěstí.Stála zády ke dveřím a hluk za nimi ustal.Neuvědomila si to ale.Začala couvat dozadu a zničehonic se prudce otevřeli dveře a jedna žena ji chytla za vlasy a strhla ji k zemi a řvala na ni že ji nemá právo brát Viktora.Viktor se rozeběhl k té blondýnce a ona se lekla a oči ji zrudly.Celá vyděšená k smrti rychle vstala a koukala se jak Viktor blondýnku taká za vlasy a říkal jí že na tohle nemá právo, ale ona se mu jenom tupě smála do obličeje.Nemohla to vydržet koukat se nato jak se tam Viktor hádá s tou blondýnou, tak se otočila a vší rychlostí začala utíkat pryč od nich.Proběhla na konec chodby a zabočila doprava do síně, kde vysel obraz nějakého muže.Zastavila se u něj a nemohla od něj odtrhnout oči.Neuvědomovala si že je v síni.Pořád koukala na ten obraz, až uslyšela jak někdo běží ze schodů a v tu chvíli se vzpamatovala, ale při pohledu na Viktora se skácela k zemi a začala sebou házet na všechny strany a přitom křičela.Bylo to jako by se ji do hlavy dostali nějaké vzpomínky, které nepatřili ji. Viděla tam ženu, která ji byla podobná, až k nerozeznání, byli v kostele a vedle ni stál Viktor, ale najednou ucítila bolest u srdce a podívala se dolů, měla zabodnutý šíp v srdci.Její nádherné bílé šaty byly celé od krve a Viktor ji vzal do náručí a ona slyšela jak proklíná boha. V tu chvíli se probudila a byla zase v té síni a Viktor byl nad ní.Nevěděla co to všechno znamená a ani to nechtěla vědět.Vstala tak prudce, že se ji zatočila hlava, ale ustála to.Viktora od sebe odstrčila a utíkala vchodovými dveřmi pryč.Běžela okolo starého stromu polní cestou do lesa.V lese ji docházeli síly, z běhu už jenom chodila a byla udýchaná, nemohla dál.Udělala pár kroků a najednou ucítila šílenou bolest v noze a spadla na zem.Noha se ji dostala do pasti na divokou zvěř. Snažila se tu past otevřít, ale neměla sílu.Neměla sílu křičet o pomoc, neměla ani sílu prosit boha.Oči se ji začali zamlžovat až nad sebou uviděla stát Viktora.Vyprostil ji nohu z pasti a vzal ji do náručí a ona se nechala nést do jeho zámku, neměla sílu se bránit.Ležela v horečkách, ale Viktor u ní seděl, dokovat se neprobudila.Zachránil ji život, věděla že ji to k němu táhne. Něco mezi nimi cítila, nějaké pouto.Konečně mu viděla jeho tvář, byla tak bledá, ale tak ustaraná.Zeptal se ji jak se cítí, už ji bylo lépe.Měla chuť ho políbit, ale nevěděla proč.Tohle se ji ještě nikdy předtím nestalo, to co cítila k tomuto muži bylo jedinečné. Nemusela na nic čekat, Viktor ji začal hladit po vlasech a naklonil se k ni.Políbil ji nejdříve čelo a potom se přesunul na ústa.Byla to nádhera, objala ho kolem krku a pří táhla si ho k sobě. Byla šťastná, ale zničehonic se od ni odtrhl a spadl na zem.Ona hned vylezla z postele a spadla k němu na kolena a ptala se ho co se stalo.Viktor vstal a přešel k oknu.Začal ji vyprávět o dívce kterou kdysi miloval a o svatbě, kde proklel všechny svaté a oni mu za trest darovali věčný život bez lásky.Pomalu k němu pří šla a vzala ho za ruku a postavila se čelem k němu. Řekla mu že ví co je zač a že ji nic nemusí vysvětlovat a zničehonic začala brečet.Viktor ji objal a řekl že pokud se spolu budou milovat, že pří jde o možnost žít s živými.Bylo ji to jedno, v srdci věděla že ho miluje, už od té doby co ji poprvé pohladil po vlasech.Přivolal si ji k sobě, ale ona to dříve nechápala.Pochopila až potom co uviděla.Líbal ji všude po těle a ona se nechala.Když byli oba nazí, tak ji políbil a zeptal se ji jestli je připravena bít s ním dokonce věků, nemusela ani chvíli přemýšlet. Ten pocit který cítila když se spolu milovali byl nádherný.Toužila ho mít pořád u sebe. Sen se ji splnil a ona poznala lásku a nesmrtelnost v jednom muži. Láska je naplnila touhou a očekáváním.Nevěděli jak dlouho budou moc spolu být, ale věděli že na chvíli kterou spolu prožili nikdy nezapomenou. Noc se stala dnem a den se stal nocí.Místo kde umřela, bylo místo kde se znovu zrodila.